Zichovec Nectar of Happiness a Sour Passion Fruit: dva speciály, dvě překvapení
Před časem jsem navštívil jejich pivní bar v Lounech. Příjemné prostředí, velký výběr a místo, kde by pivní nadšenec bez problémů strávil celý večer. Tentokrát jsem se ale k jejich pivům dostal jinak. Dva vzorky jsem dostal od svého trenéra.
Ano, vím, sportovec a pivo. Na první pohled to nejde moc dohromady. Jenže lidé kolem mě už dávno vědí, že mám poněkud zvláštní koníček - objíždět pivovary a ochutnávat jejich produkci. Můj trenér je navíc člověk, který jako by měl někde schovanou malou jadernou elektrárnu. Je jen o kousek starší než já, ale energie má minimálně dvojnásobek. A protože jsme si lidsky sedli, byl strašně zvědavý, jak mi jeho pivní tipy budou chutnat.
Prvním vzorkem byla NEIPA Nectar of Happiness 17. A musím říct, že tohle pivo je opravdu hutné. Skoro ho můžete kousat. Výrazná vůně, plné tělo a také poctivá síla. Když jsem si později četl složení, zjistil jsem, že obsahuje i ovesné vločky, což leccos vysvětluje. Přestože dokážu ocenit kvalitu provedení, tentokrát jsme si úplně nesedli. Měl jsem pocit, že jedno pivo je tak akorát a druhé by už na mě bylo až moc.
Druhým vzorkem byl Sour Passion Fruit 12. A jak pravidelní čtenáři vědí, kyseláče obvykle nepatří mezi moje favority. Zkrátka to nebývá můj šálek kávy. Tedy vlastně půllitr piva.
Jenže tentokrát jsem musel uznat porážku. Tenhle kyseláč mě příjemně překvapil. Marakuja byla výrazná, ale nepůsobila přehnaně, pivo bylo osvěžující a velmi dobře pitelné. Dokonce natolik, že začínám přehodnocovat svůj vztah ke kyselým pivům. Možná jim letos v létě dám ještě pár šancí. Pokud budou chutnat podobně jako tenhle kousek, nemusí to být vůbec špatný nápad.
Nakonec tedy dopadl souboj dvou speciálů trochu nečekaně. Pivo, od kterého jsem čekal více, mě tolik neoslovilo, a styl, kterému se běžně spíš vyhýbám, mě naopak příjemně překvapil. A právě proto mě baví ochutnávat nová piva dál.
