Poslední zastávka v Nymburku: ochutnávka piv z pivovaru Postřižiny
No vidíte, a pořád jsme ještě v Nymburku. Vyzvedli jsme brigádu pro juniora, udělali si moc pěknou procházku po městě a dokonce došlo i na zmrzlinu. Prostě výlet, jak má být.Jenže teď už jedeme domů a čeká nás poslední zastávka v Nymburku. A když už jsme tady, byla by přece škoda odjet bez návštěvy pivovaru Postřižiny.
Už jednou jsem se tu stavoval pro vzorky, když jsme se vraceli z dovolené. Tehdy jsem si ale neudělal žádné fotky. A protože druhá šance se má využívat, dávám si repete.
Velkou výhodou je, že člověk nemusí čekat na nějakou slavnostní příležitost nebo si plánovat návštěvu pivovaru tři týdny dopředu. Hned vedle pivovaru je totiž stánek, který má otevřeno každý den. A právě tam míříme.
Jsou asi čtyři hodiny odpoledne a před stánkem už posedává docela dost lidí. Je sice poměrně teplo, ale podle obsazení laviček mám podezření, že tihle lidé sem nezabloudili náhodou a podobný program mají poměrně pravidelně.
Přicházím k prodejnímu okýnku s poměrně jasným plánem. Tři vzorky a jedeme.
No...
Plán vydržel přibližně tak dlouho, než jsem se podíval na nabídku.
Nakonec kupuju rovnou šest piv. Takhle se prodává pivo. Člověk přijde pro tři lahve a odchází s dvojnásobkem. Marketing může jít domů.
Nakoupeno, můžeme vyrazit.
Ke vzorkům jsme se dostali až asi týden po nákupu, ale to zase znamenalo, že se pivka celý týden pěkně chladila. Jeden pátek ráno jsem tedy vytáhl chladicí tašku, naskládal do ní všechny vzorky a vzal je sebou do práce.
Po práci jsme totiž měli namířeno navštívit tchýni s tchánem, takže mě napadlo, proč si ochutnávku nedat rovnou s nimi. Člověk má přece sdílet nejen radost, ale i dobře vychlazený ležák.
A jak to dopadlo?
Jedenáctka byla taková dobře standardní. Nic špatného, ale zároveň žádný důvod kvůli ní psát domů, že se vrátím až zítra.
Hrabalův ležák už byl úplně jiná liga. Výrazně hořčí a za mě moc dobré pivo. Tady už se začalo ukazovat, že hořkost bude dnešním společným jmenovatelem.
Něžný Barbar, tedy polotmavé silné pivo, byl také příjemně hořký. A přestože se jmenuje Něžný Barbar, žádné velké něžnosti v chuti jsem tedy nečekal.
Francinův ležák byl z celé šestice asi nejméně výrazný. Rozhodně nebyl špatný, jen vedle ostatních piv působil trochu jako ten tichý kamarád, který na večírku moc nemluví.
Sváteční speciál byl opět hořký a dobrý. A vzhledem k názvu mě vlastně trochu mrzí, že jsme ho nepili ve svátečním oblečení. Příště.
A nakonec Bogan. Opět výrazná hořkost a další pivo, které mě bavilo
.
Když to vezmu kolem a kolem, nejméně výrazná byla Jedenáctka a Francinův ležák. Ostatní piva už byla výraznější a spojovala je hlavně příjemná hořkost.
Za mě tedy dobrá návštěva a povedená ochutnávka. Škoda jen, že jsme nenarazili na nějaký výraznější speciál. Trochu mi přijde škoda mít v nabídce tolik podobně zaměřených ležáků a zároveň nemít u stánku něco, co člověka trochu vytrhne ze zajetých kolejí.
Na stránkách jsem sice zahlédl nějaké čokoládové pivo, ale to se na mě ze stánku bohužel nedostalo. Možná jsem měl příště méně sebejistě říct „tři vzorky“ a rovnou se zeptat, co všechno se dá ochutnat.
Každopádně Postřižinské v Nymburku můžu doporučit. A pokud budete mít cestu kolem, stánek hned u pivovaru je docela příjemná zastávka.
Jen si dejte pozor na jednu věc.
Půjdete tam pro tři piva.
A můžete jich odcházet se šesti.
