Pivovar Beznoska: cyklovýlet zakončený pivem, které úplně nesedlo
Tak jako tradičně, i tentokrát to byl zase cyklovýlet. Nedávno jsem psal o návštěvě Pivovaru Kbely, kde nám úvodních patnáct kilometrů bylo málo, takže jsme si řekli, že když už jsme rozjetí, popojedeme ještě o pár kilometrů dál. Nakonec z toho byly asi další tři a půl kilometru směrem do minipivovaru Beznoska.Sluníčko svítilo, takže zahrádka byla jasná volba. Oproti předchozímu pivovaru působí Beznoska o něco méně moderně, ale to mi vlastně vůbec nevadilo. Naopak to tam mělo takovou poctivou hospodskou atmosféru, kde člověk automaticky čeká, že dostane dobré pivo a minimálně tři historky od štamgastů zdarma.
Jako první přišla na řadu jejich dvanáctka Beznoska. Na pohled vypadala dobře, pěna jak z učebnice, sklenice orosená přesně tak, aby člověk dostal chuť ještě před prvním lokem. Jenže po prvním loku přišlo klasické pivní zklamání. Takové to „hmm… no dobře… ještě tomu dám šanci“.
Tak jsem si řekl, že to zachrání něco svrchně kvašeného a objednal jsem si hořký čtrnáctkový ejl Bejl. Jenže ani tady se žádný pivní zázrak nekonal. V obou pivech byla nějaká chuť, která mi tam prostě neseděla a nedokázal jsem se přes ni přenést.
Možná i proto jsem tentokrát ani nepřemýšlel, že bych si něco odvezl domů. Což je u mě celkem podezřelé a většinou to není úplně dobré znamení.
Co ale musím opravdu pochválit, byla obsluha. Takhle příjemný přístup člověk dneska nepotkává úplně často. Přesně ten typ místa, odkud odcházíte s pocitem, že pivo sice nebylo úplně pro vás, ale lidi tam byli natolik fajn, že vás vlastně trochu mrzí, že vám nechutnalo.
