Kbelský pivovar na kole: moderní pivovar, povedené pivo a ideální zastávka v Praze
Byl víkend, krásné počasí a já vůbec netušil, co podniknout. Nakonec jsem přemluvil juniora, že sedneme na kola a vyrazíme na další expedici po pražských cyklostezkách. Musím říct, že Praha mě v tomhle pořád překvapuje. Člověk čeká auta, nervy a semafory, ale místo toho občas narazí na fakt pěkné trasy. A hlavně trasy vedoucí k důležitým kulturním památkám. Třeba k pivovaru.Tentokrát padla volba na Kbelský pivovar.
Nebyl jsem tu poprvé. Poprvé jsem dorazil ještě v covidové době, kdy člověk dostal pivo přes okýnko a pak zmizel pryč jako nějaký pivní dealer. Tentokrát už fungovala normálně i obsluha, ale při tom počasí bylo úplně jasné, že interiér tentokrát nikoho zajímat nebude. Zahrádka vyhrála na plné čáře.
A musím uznat, že prostředí se povedlo. Moderní budova, čistý styl a žádná povinná falešná “historická atmosféra”, kde visí rezavá lopata a staré necky jen proto, aby člověk věděl, že je v pivovaru. Tady to působí moderně a přitom normálně. Navíc to vypadalo, že zahrádku ještě rozšiřují, což je rozumné. Po druhém pivu totiž člověk zabírá víc prostoru než po prvním.
Co se týká piva, tam nebyl moc prostor pro zklamání. Kbelský pivovar evidentně ví, co dělá. Žádné divné pachutě, žádné experimenty typu „tohle je IPA s nádechem spáleného pomeranče a mokré ponožky“. Prostě dobře uvařené a čisté pivo.
Jako první jsem si dal 13 Proutníků, jarní polotmavý spodně kvašený speciál. Na můj vkus byl trochu sladší díky praženému sladu, ale to se dalo čekat už od pohledu. Nemám mu co vytknout, jen osobně tíhnu spíš k hořčím pivům. Ale rozhodně to nebyl typ piva, po kterém člověk smutně kouká do sklenice a přemýšlí, kde udělal v životě chybu.
Druhá volba už byla sázka na jistotu. 12 Pilotů. Klasická hořká dvanáctka, která mi sedla výrazně víc. Přesně ten typ piva, u kterého si člověk říká „dám už jen jedno“ asi čtyřikrát po sobě. Což je mimochodem dost nebezpečná vlastnost, když jste na kole.
Naštěstí mám ale pevnou vůli, takže místo lákavých čtyř a více piv jsme zůstali jen u těchto dvou malých a vyrazili zase dál. I když přiznávám, že kdyby ta zahrádka byla ještě o trochu příjemnější, možná bych svou pevnou vůli začal poměrně rychle přehodnocovat.
PS: Junior pil samozřejmě nealko, jen aby nedošlo k mýlce.
