Šrapnellův pivní blog
Záchrana na poslední chvíli v Ostravě: Pivovarský dům a jejich Qásek
Minule jsem psal o tom, jak jsme byli s kamarádem na Oktagonu v Ostravě. Tady na to lehce navážu, protože ten večer ještě rozhodně neskončil.Zápasy skončily kolem půlnoci a plán byl jasný. Dostat se na hotel a ideálně ještě někde cestou dát jedno pivko. Takový ten klasický plán, který zní jednoduše jen do chvíle, než ho začneš realizovat.
Doprava byla prakticky mimo provoz. Taxi? Nedostupné, nebo za cenu, která by si zasloužila vlastní váhovou kategorii. Tak jsme to zkusili přes MHD.
Jenže dostat se na zastávku přes dav lidí byl skoro větší výkon než sledování celého Oktagonu. V tu chvíli přišel kolega s nápadem. Popoběhnout na předchozí zastávku a nastoupit dřív, než dorazí hlavní vlna.
Takže sprint. O půlnoci. Po sledování zápasů. Přesně to chceš.
Kupodivu to vyšlo. Nastoupili jsme… a hned bylo jasné, že dneska se s osobním prostorem moc počítat nedá. Ten spoj byl tak narvaný, že jediné, co jsme mohli zvednout, bylo maximálně obočí.
Většina lidí vystoupila na Stodolní, my jsme jeli ještě o zastávku dál. A tam přišla odměna.
Hned naproti hotelu totiž stojí Pivovarský dům Ostrava a jejich vlastní pivo. Upřímně, spíš šťastná náhoda než plán.
Vlezli jsme dovnitř a vypadalo to, že máme smůlu. Obsluha už chtěla zavírat. Naštěstí jsme zapnuli poslední zbytky přesvědčovacích schopností a vyjednali alespoň jedno točené.
A to bylo přesně ono. Ten moment, kdy si dáš první lok a víš, že všechno to předtím mělo smysl. Takový malý pivní happy end.
Samozřejmě u jednoho nezůstalo. Pro jistotu jsme vzali ještě pár lahví na hotel, protože co kdyby náhodou přišla další krize.
Degustace pokračovala i tam a po tomhle logistickém výkonu chutnalo všechno minimálně o stupeň líp.
Vše dobře dopadlo. A poučení? Někdy je nejlepší pivo to, ke kterému se musíš nejdřív trochu proběhnout.
