U pivovaru Kolkovna jsem byl upřímně dost překvapený. Ne že bych ho dlouho přehlížel… spíš jsem o něm vůbec nevěděl. Takže jakmile jsem to zjistil, bylo jasno. Tohle si říkalo o návštěvu.
Jednoho pěkného letního dne jsme se ženou dostali chuť vyrazit někam dál než jen za roh domu. Padla volba na směr Výstaviště Holešovice. A jak už asi tušíš, naše kroky (zcela náhodou) skončily na zahrádce Kolkovny.
Já šel klasicky po jistotě, dvanáctka. Žena zvolila tmavé pivo. Takže ideální scénář, kdy můžeš nenápadně ochutnat obě a dělat, že to je „degustace“.
Verdikt? Obojí fakt dobrý. Nic, co by ti změnilo život, ale přesně ten typ piva, kvůli kterému si rád sedneš znovu.
Jenže pak se do toho vložila příroda. Vítr, tmavá obloha a během chvíle déšť, který nevypadal jako přátelské osvěžení, ale spíš jako pokus ukončit naši pivní misi.
Zaplatili jsme a vyrazili domů. Trochu jsme zmokli, ale ruku na srdce… lepší zmoknout s dobrým pivem v sobě než sedět doma na suchu bez něj.
Další pivovar odškrtnutý. A tenhle rozhodně nebyl poslední.
Světlé vs. tmavé… kompromis neexistuje, tak jsme vzali obojí