Pivovar Dobrák v Nymburku: hledání pivovaru a ALE se smrkovými výhonky
Projíždíme Nymburkem, já koukám na cestu a manželka kolem sebe a najednou vidí ceduli Pivovar Dobrák. A teď přichází moje oblíbená část: vůbec jsem netušil, že tam nějaký pivovar je.Nevadí. Jedeme dál do plánovaného cíle. Jenže mi to samozřejmě nedá a koukám na mapu. Pivovar Dobrák je přece v úplně jiném městě. Takže buď mám špatně mapu, nebo má pivovar nějakou velmi kreativní představu o geografii. Přiznám se, že jsem zmatený.
Nakonec se podívám na jejich stránky a záhada je vyřešena. Pivovar Dobrák má dvě provozovny, jednu ve Zlatníkách-Hodkovicích a druhou právě v Nymburce. Takže tentokrát nebyla chyba v mapě ani v mé schopnosti orientovat se. To je vždycky příjemné zjištění.
Když už jsme se chystali z Nymburka domů, říkáme si, že bychom se tedy do Dobráka mohli podívat. Hodím adresu do navigace a jedeme.
Samozřejmě špatně odbočím.
Po chvíli koukám na vrata sběrného dvora a říkám si, že tohle už asi nebude ta část Nymburka, kde se vaří pivo. Pomalu to vzdávám a plánuju, že pojedeme rovnou domů. A přesně v tu chvíli vidím ceduli.
Takže zase odbočit. Tentokrát správně.
Zaparkuju a na vratech vidím další ceduli pivovaru. Jsme tu dobře. Zázrak. Málem jsem to totiž vzdal těsně před cílem.
Vrátka jsou ale zavřená. Naštěstí v tu chvíli převzala iniciativu manželka. U vedlejšího domu bylo několik lidí, tak se šla zeptat, jak to vlastně u pivovaru funguje.
A tím jsme si otevřeli cestu nejen k pivu, ale rovnou i ke sládkovi.
Narazili jsme na velmi příjemného pána, který nám povídal o pivovaru, o vaření piva i o své cestě k řemeslu. Nedávno si totiž udělal školu, aby mohl být sládkem. Zmínil také, že jako létající pivovar vařili v pivovaru Vik, a během chvíle jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí.
A samozřejmě jsme neodešli s prázdnou.
Bohužel byl zrovna k dispozici pouze ALE se smrkovými výhonky. Ležák měl být hotový až za nějakých čtrnáct dní, takže jsme dostali jednoduchý úkol: přijet znovu. Případně se potkat zhruba za tři týdny na nějaké pražské akci.
Takže máme vlastně důvod k návratu. Jak praktické.
Pivo je uvařené přibližně ze tří druhů sladu a českých chmelů, přičemž hlavní zajímavostí jsou právě smrkové výhonky. A protože jsem obecně spíš příznivcem ležáků a svrchně kvašená piva nevyhledávám úplně každý den, byl jsem na výsledek docela zvědavý.
Doma jsme pivo pořádně vychladili a šli na věc.
A musím přiznat, že mi ALE ze smrkových výhonků opravdu chutnal. Čekal jsem, že to bude něco, co ochutnám, pokývám hlavou a řeknu si „zajímavé“, ale tentokrát jsem byl příjemně překvapený. Na to, že nejsem žádný velký milovník svrchně kvašených piv, mi sedlo překvapivě dobře.
A pak je tu ještě jedna věc, která mě na návštěvě Dobráku bavila. Sládek nám ochotně všechno vysvětloval, povídal si s námi a nakonec nám ještě ve dveřích podal několik podtácků.
Kdyby byli všichni lidé takhle v pohodě, svět by byl určitě o něco veselejší.
Teď už jen zbývá vrátit se pro ten ležák. Tentokrát snad bez návštěvy sběrného dvora.
