Šrapnellův pivní blog
Poslední zastávka v Uhříněvsi: pivo z pivovaru Holá řiť jako tečka za narozeninovým maratonem
Jeden by řekl, že po celé té eskapádě stručně shrnuté v minulém článku už bychom mohli mít splněno. Jenže my jsme držáci. A hlavně jsme měli pocit, že správný narozeninový den si zaslouží ještě jednu důstojnou tečku. Ta přišla cestou na nádraží, kdy jsme ještě před finálním odjezdem zapadli do hospůdky Lidový dům.A teď pozor. To už snad ani není náhoda. I tady jsme narazili na další zajímavý vzorek. Nutno říct, že po celém dni už ne všichni měli chuť pokračovat pivním tempem a někteří přešli na jiné nápoje. Já jsem se ale hecnul. Přeci jen závěr dne se neodflákne.
Na čepu totiž bylo pivo z pivovaru Holá řiť. Ano, čtete správně. Sousedský pivovar z Uhříněvsi, který jste většinou objevili jen tehdy, když jste přesně věděli, kam jít. Pokud si dobře pamatuju, šlo dříve o létající pivovar bez vlastní varny a sídlo bylo nenápadně označené v rodinném domku. Prostě klasika: kdo ví, ten ví.
Já měl výhodu, že jsem byl vždy dopředu informovaný, takže jsem šel většinou na jistotu. Pravda je, že to nebývalo vždy na velké nákupy zásob. Poprvé jsem tam narazil jen na svrchně kvašené kousky. Přes léto dokonce chvíli fungoval stánek pro cyklisty, kde jsem se minimálně jednou zastavil. A aby toho nebylo málo, pivovar se objevil i na jedné párty ve sportovním klubu, kam chodím. Takže to vypadá, že se postupně docela rozjeli.
A teď na něj narazím úplnou náhodou v podniku, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. Asi nějaká pivní přitažlivost nebo co.
Musím se ale přiznat, že tentokrát už to byla opravdu finální zastávka. Tímto oficiálně uzavíráme narozeninový den. A že to stálo za to. Začínali jsme kolem jedenácté dopoledne a domů jsme dorazili zase kolem jedenácté večer. Dvanáct hodin poctivého pivního výzkumu. Vědecká práce to nebyla, ale výsledky byly jednoznačně pozitivní.
