Šrapnellův pivní blog

Pivovar Novosad

• 
  Z výletu k prameni Labe nakonec návštěva pivovaru Novosad v Harrachově
  July 6, 2026 Původní plán byl jasný. Vyrazíme k prameni Labe. Předpověď počasí sice připomínala spíš varování než doporučení na výlet, ale řekli jsme si, že nás pár kapek nerozhází. Naházeli jsme do auta pláštěnky, bundy a vyrazili do Horních Míseček.
  
  Cestou začalo pršet. A čím víc jsme se blížili cíli, tím víc to vypadalo, že nahoře někdo otočil kohoutek úplně doprava. Ale plán byl plán. Zaparkovali jsme, navlékli bundy, obuli turistické boty, otevřeli deštníky a vyrazili asi 500 metrů na autobusovou zastávku.
  
  Pak jsem se podíval na děti.
  
  Dcera měla na nohou krásné městské boty. Takové ty se síťkou, které jsou ideální na dvě věci. Na léto... a na rychlé nasátí dešťové vody.
  
  "Nemáš náhodou mokro v botách?"
  
  "Trošku."
  
  To "trošku" znamenalo asi stejně jako když Titanic nabral "trochu" vody.
  
  V tu chvíli mi došlo, že jestli budeme pokračovat dál, skončí výlet dřív, než vůbec začne. Tak jsem nenápadně nahodil myšlenku, že bychom mohli změnit plán a zajet někam, kde nebude potřeba ždímat ponožky.
  
  Kupodivu jsem nemusel nikoho dlouho přemlouvat. Nejmladší členové výpravy souhlasili skoro podezřele rychle. Tak jsme těch 500 metrů poctivě odkráčeli zpátky k autu a začali řešit, kam vlastně pojedeme.
  
  Po chvíli padlo rozhodnutí.
  
  Harrachov.
  
  Chtěli jsme navštívit sklárny. A kdo tam někdy byl, ten už ví, že ve stejném areálu sídlí také pivovar Novosad. Člověk si jede prohlédnout výrobu skla a úplnou náhodou odjíždí s pivem. To jsou ty životní náhody, které mám rád.
  
  Prohlídka sklárny byla moc zajímavá, ale přiznám se, že cestou ven už jsem pokukoval hlavně po pivovaru. Domů se mnou odjely dvě lahve - tmavý Čerťák a světlý ležák František.
  
  Večer nastal okamžik pravdy.
  
  Čerťák přesně splnil očekávání. Příjemně nasládlý, krásně tmavý a s překvapivě bohatou pěnou. Prostě poctivý tmavý ležák, který si na nic nehraje.
  
  Pak přišel na řadu František. Nebylo to špatné pivo, vypil jsem ho úplně bez přemlouvání, ale na můj vkus byl o něco sladší, než mám rád. Já prostě dávám přednost ležákům, které jsou sušší a mají výraznější říz.
  
  Nakonec se tedy ukázalo, že i když nám počasí překazilo plán, vlastně jsme o nic nepřišli. Pramen Labe tam bude čekat i příště. A já mám alespoň další důkaz, že některé výlety sice nezačnou podle představ, ale skončí o dost chutněji.