Šrapnellův pivní blog

Mikropivovar Jonatán

• 
  Mikropivovar Jonatán: konečně jsme se dočkali piva, ale chtělo to odvahu
  Aug. 9, 2026 Tak po třech letech jsme se konečně dočkali piva. To asi potřebuje trochu vysvětlení. Před nějakými třemi lety jsme byli na stejném místě a hned po příchodu jsme se zeptali, jestli bychom mohli ochutnat jejich pivo.
  
  „Nemáme.“
  
  Takže nic. Pivo nebylo a my jsme zase šli o dům dál.
  
  Tentokrát už ale byla situace výrazně nadějnější. Zeptali jsme se znovu a odpověď tentokrát nebyla záporná. Jen bylo potřeba chvíli hledat. V lednicích se očividně rozjela menší pátrací akce, ale nakonec se podařilo najít láhev, která nám měla zpříjemnit večer.
  
  „A co je to vlastně za pivo?“
  
  Další krátké hledání. Tentokrát správného taháku. A konečně jsme se dozvěděli, že jde o bezové pivo, něco kolem 14°.
  
  Na další detaily jsem se už raději neptal. Měli jsme žízeň a v tu chvíli byly důležitější věci.
  
  Navíc jsme si mohli sednout, kam jsme chtěli. Bylo tu totiž úplně prázdno. Zamířili jsme tedy na zahrádku. Klid, zeleň a příjemná atmosféra. Tady se člověku čeká na pivo vlastně docela dobře.
  
  Pak přišla obsluha s naším pivem a také první varování:
  
  „To pivo dost pění.“
  
  Jasně. Chápeme.
  
  Chlapík proto odstoupil asi dva metry od nás a láhev začal otevírat opravdu velmi opatrně. Tak opatrně, jako kdyby uvnitř nebylo pivo, ale malá tlaková nádoba.
  
  Stejně to nakonec vypadalo skoro jako sabráž. Jen bez šavle. Z láhve vyletěla pěna a odhadem třetina obsahu skončila někde mimo naše sklenice.
  
  Ale nevadí. Přišli jsme ochutnat pivo, takže jsme se nenechali odradit.
  
  Naléváme do sklenic a... samá pěna. A pěna nebyla úplně sama. Přidalo se i něco, co vypadalo jako slušná porce kvasnic. Doufám.
  
  Počkali jsme.
  
  Pěna čekat nechtěla.
  
  Počkali jsme ještě chvíli.
  
  Pěna pořád bojovala o život.
  
  Nakonec se nám podařilo dostat ze sklenic i trochu samotného piva a mohli jsme konečně ochutnat.
  
  Podle chuti šlo o svrchně kvašené pivo, které bylo překvapivě osvěžující. Bezový charakter tam byl znát a na horký den vlastně docela příjemná záležitost.
  
  Jen těch kvasnic tam bylo podle všeho opravdu dost. A protože jsme nechtěli zjistit, co přesně se stane po dopití celé lahve, rozhodli jsme se tentokrát experiment ukončit včas.
  
  Každopádně po třech letech konečně můžeme říct: v Mikropivovaru Jonatán jsme se piva dočkali.
  
  A to je přece jen pokrok.