Šrapnellův pivní blog

Bohemia Goose

• 
  Bohemia Goose Brewery: Neplánovaná zastávka, která stála za hřích
  July 24, 2026 Pátek. Rande s manželkou. Hlavně bez dětí, protože občas je příjemné strávit večer, aniž by člověk poslouchal, co všechno dělá špatně. Zamířili jsme do restaurace se zakarpatskou kuchyní a musím říct, že to byla příjemná změna. Tuhle kuchyni jsem neměl už pěkně dlouho.
  
  Po večeři se loudáme směrem k MHD a najednou koutkem oka zahlédnu nápis "Brewery". Říkám si, že už mi z těch pivovarů asi definitivně přeskakuje. Pro jistotu vytahuju mobil, kontroluju mapy... a ono fakt jo. Bohemia Goose Brewery. Jeden z mála pražských pivovarů, který jsem ještě neměl odškrtnutý.
  
  A tentokrát opravdu nelžu. Byla to čistá náhoda. Žádné plánování, žádné "náhodou jsem šel kolem po tříhodinové cestě přes půl Prahy".
  
  Takže se nedalo nic dělat. Přecházíme ulici. Gravitace možná funguje všude stejně, ale pivní gravitace je ještě o něco silnější.
  
  Hned u vstupu nás odchytil klasický naháněč s otázkou, jestli si nechceme dát něco k jídlu. Odpověděl jsem po pravdě, že mě mnohem víc zajímá pivo. Upřímně jsem si myslel, že tenhle způsob lákání hostů už dávno vymřel společně s telefonními budkami. Na mě to spíš funguje jako varování než pozvánka.
  
  Uvnitř skoro prázdno. Dva hosté, spousta klidu a příjemná obsluha. Zeptal jsem se, jestli je možné koupit pivo domů do PET lahví. Žádný problém.
  
  Docela mě pobavilo, že mi pivo stáčeli přímo z výčepu. To jsem naposledy zažil během covidu v pivovaru Gwern. Dneska už většina pivovarů prodává předem připravené PETky, takže to byla příjemná nostalgie.
  
  Když už jsem čekal, prošel jsem si interiér. Všude husy, měděné nádoby, pivní dekorace... Za mě fajn. Ještě o dvě husy navíc a člověk by začal přemýšlet, jestli omylem nevešel do zoologické zahrady.
  
  Pak přišlo překvapení číslo dvě. Cena.
  
  Za dvě litrové PET lahve, světlý ležák a tmavý speciál, jsem nechal 390 Kč. Kdyby šlo o dva ujeté barrel aged imperiální stouty s názvem delším než pivní lístek, ani nemrknu. Ale u klasického ležáku mě to trochu zvedlo obočí. Na druhou stranu... každý koníček něco stojí a sbírání pivovarů rozhodně vyjde levněji než sbírání veteránů.
  
  Obsluha byla ochotná, nikdo mě nepopoháněl a bez problémů jsem si mohl udělat pár fotek. To vždycky potěší.
  
  Doma jsme po večeři otevřeli nejdřív tmavý speciál. Přidala se i moje drahá polovička a já dobře věděl, že druhá PETka už bude nejspíš jen moje disciplína.
  
  Tmavé pivo bylo příjemně nasládlé, ale nijak zvlášť nevybočovalo. Kdyby mi ho někdo nalil naslepo, asi bych tipoval některý z dalších českých tmavých ležáků. Pěna byla trochu slabší, což přisuzuji PET lahvi. Navíc se mi zdálo, že úplně dokonale netěsnila.
  
  Pak přišel na řadu ležák. Nebyl špatný, ale čekal jsem něco navíc. Takovou tu jiskru, kvůli které si řeknete: "Jo, sem se musím vrátit." Tentokrát se ten pocit nedostavil.
  
  Ale víš co? Ani to nevadí.
  
  Někdo sbírá známky, někdo loví kešky a někdo objíždí pivovary. A já si můžu odškrtnout další ulovený kousek do sbírky. Jen příště možná raději nebudu koukat po cestě na výlohy s nápisem Brewery. Začíná se to prodražovat.