Pivovar Hnanice na kole: 38 °C, protivítr a ležák jako odměna
Tak tento den na jižní Moravě hlásili 38 stupňů Celsia. Říkali jsme si, že to bude asi podobné jako den předtím, kdy hlásili „jen“ o dva stupně méně.No… nebylo.
Nevím, jestli jsme byli unavenější, nebo jestli si slunce řeklo, že nám tentokrát nic nedaruje, ale bylo to horší. Znáte ten pocit, kdy si na kole říkáte, že prvních deset kilometrů je vždycky nejhorších a pak už se člověk rozjede? Tak tentokrát to bylo i těch zbývajících třicet.
Místo osvěžujícího vánku občas někdo pustil fén na nejvyšší teplotu a namířil ho proti nám. A kupodivu se proti tomu špatně šlape.
Naštěstí jsme v první půlce trasy dorazili k Pivovaru Hnanice. Pravda, asi deset minut před otevírací dobou, ale v tom vedru jsme zjevně vypadali dost zoufale na to, aby se nad námi obsluha slitovala a něco nám natočila. A za to velký palec nahoru.
Začal jsem jejich 11° světlým ležákem. V tom vedru padl podezřele rychle a byl fajn. Žádný pivní zázrak, po kterém by se mi zjevila svatá trojice sladu, chmele a kvasnic, ale příjemné pivo přesně pro tuhle chvíli.
Pak jsem chtěl ochutnat ještě 12° polotmavý ležák. Dal jsem si raději malý, protože nás čekala ještě dlouhá cesta na kole a představa, že se po velkém pivu budu v tomhle vedru zvedat ze židle, nebyla úplně lákavá.
Dvanáctka mi chutnala o něco méně. Překvapivě tedy žádný boj o poslední kapku. Co se dá dělat. Už jsme tady byli před pár lety a tehdy mi místní pivo chutnalo ještě o něco méně, takže vlastně můžeme mluvit o pozitivním vývoji.
A ještě jedna věc, která stojí za zmínku. Obsluha byla opravdu prima. Obsloužit nás ještě před oficiální otevírací dobou není samozřejmost a v těch osmatřiceti stupních to člověk ocení dvojnásob. Takže za mě Pivovar Hnanice tentokrát dostává jeden pomyslný stupínek hodnocení navíc.
A pak už zpátky na kolo.
Protože těch třicet kilometrů, které nás čekaly, se samozřejmě samo neodjede.
Bohužel.
