Minipivovar Jičín: zastávka, která zachránila začátek dovolené
Tak nám začaly prázdniny. První červencový den a místo třicítek leje. Ale po dnech, kdy se člověk rozpouštěl už cestou do práce, je to vlastně docela příjemná změna.Letos zůstáváme v Čechách a vyrážíme na rodinnou dovolenou. V plánu jsou pěší túry. Tedy podle mě. Podle puberťáků bude plán nejspíš remcat po druhém kilometru a ptát se, kdy už budeme zpátky. Bylo tedy potřeba se na cestu dobře připravit. A jak jinak než malou pivní zastávkou.
Volba padla na Minipivovar Jičín. Přijíždíme v 15:11, otevírali přesně v tři, takže načasování skoro jako podle jízdního řádu. Uvnitř nás přivítala příjemná obsluha a hned přišla zpráva dne: platební terminál stávkuje. Naštěstí ještě patřím ke generaci, která občas nosí hotovost, takže žádná tragédie. Domů s námi odjely Prachov 11° a Řáholec 12°.
Protože jsem řídil, musely lahve zatím poslušně čekat. Zato ubytování si řeklo, že nám zvedne tep. Zvoníme... nic. Chvíli nic... a pak přijíždí majitel autem. Po krátké debatě z něj vypadlo, že o nás vlastně vůbec neví. V tu chvíli člověk přemýšlí, jestli dnes bude spát v posteli, nebo v autě. Naštěstí stačila hodinka a půl na přípravu a všechno dobře dopadlo.
A konečně přišla chvíle otevřít první láhev. Prachov 11° byl poctivý ležák. Dobře pitelný, bez nějakého rušivého tónu, ale zároveň mi po dopití nechyběl. Zato Řáholec 12° mě bavil výrazně víc. Plnější chuť, příjemná pitelnost a přesně ten typ piva, kvůli kterému člověk přemýšlí, jestli si neměl koupit ještě jednu lahev.
Jestli pojedete kolem Jičína, udělejte si malou zajížďku. A pokud vás doma čeká parta puberťáků na túře, možná si těch lahví vezměte radši víc. Jen je otevřete až po dojezdu.
