Pivovar Lajka v Praze: návrat k pivu, které mi tentokrát úplně nesedlo
Před prázdninami tradičně přichází období večírků, grilovaček a různých akcí na zakončení sezóny. Nejinak tomu bylo i u nás v Hostivaři v SKBU, kde jsme měli grilovací párty. A byla to přesně ta akce, kde si konečně popovídáte s lidmi, které celý rok vídáte zpocené na tréninku, ale jinak o nich víte asi tolik jako o sousedově křečkovi.Sešla se tam opravdu pestrá parta. Kickboxeři, karatisté, šermíři a další podezřelé existence. Atmosféra byla tak příjemná, že jsem dokonce dorazil domů už za světla. To už samo o sobě zaslouží zápis do kroniky.
Druhý den jsem z pochopitelných důvodů přeskočil snídani a rovnou přešel na obědový režim. Jednou nebo dvakrát do roka se to člověku může stát. Horší by bylo, kdyby to vycházelo každý víkend.
Když jsme pak doma řešili, co podniknout se zbytkem víkendu, padlo rozhodnutí vyrazit na akci Pivo na Náplavce. Poučeni z podobných akcí jsme si tentokrát přibalili vlastní degustační sklenice s uchem. Ano, vypadali jsme trochu jako pivní turisté z povolání. A vlastně jsme jimi na chvíli byli.
Musím přiznat, že jsem to tentokrát držel poměrně při zemi. Jenže pak jsem uviděl pivovar Nachmelená opice. A bylo po plánu. Jejich ležák 11 byl skvělý a znovu mi připomněl, že tohle pivo prostě umějí.
U výčepu jsem se pustil do hovoru o tom, jak jsem jejich pivovar navštívil na kole. Povídal jsem s takovým nadšením, až jsem si asi po hodině uvědomil, že jsem si spletl pivovar. Ve skutečnosti jsem byl totiž v pivovaru Mazák. Inu, paměť už není, co bývala. Na druhou stranu jsem tím získal výbornou záminku skutečně navštívit i Nachmelenou opici. Poznámka do seznamu pivních výprav je už zapsaná hodně vysoko.
Na Náplavce jsem narazil také na Pivovar Lajka z pražské Bubenče. Ten už jsem kdysi navštívil. Tedy navštívil... spíš jsem rodině oznámil, že cesta domů povede zcela náhodou kolem pivovaru. Když už jsme byli poblíž, byla by přece škoda nezastavit. Rychle jsem nakoupil několik vzorků a pokračovali jsme dál. Tak rychle, že si dnes z tehdejší degustace pamatuji asi tolik, jako co jsem měl minulý měsíc v pondělí k večeři.
Tentokrát jsem sáhl po pivu Bělka 12, spodně kvašeném ležáku v bavorském stylu. Podle popisu obsahuje pět druhů chmelů a nabízí umírněných 25 IBU. Jenže po výborném ležáku od Nachmelené opice přišlo malé vystřízlivění. Bělka nebyla špatná, to vůbec ne, ale tentokrát mi jednoduše nesedla tolik jako předchozí vzorek.
Naštěstí je svět piva krásný právě tím, že neexistuje jedno pivo, které by chutnalo všem. Kdyby ano, stačil by jeden pivovar a měli bychom po zábavě.
Ochutnal jsem ještě několik dalších vzorků, ale o těch zase někdy příště. Tak na zdraví a zase brzy u další pivní zastávky.
