Beerfest na Parukářce: SQBRU, Potmehúd a několik pivních překvapení
Tak jsem se 6. června vydal na Beerfest na Parukářce. Doufal jsem, že narazím na nějaké pivní klenoty a pivovary, které běžně nepotkávám na každém rohu. A protože pivo chutná lépe ve společnosti, sešli jsme se s přáteli, kteří nás před lety zasvětili do tajů moravských vinných sklípků. Takoví naši adoptivní rodiče. Prostě fajn lidi.Na místě bylo stánků tolik, že jsem po chvíli ztratil přehled, kde jsem byl a kde jsem si jen myslel, že jsem byl. Hrála i hudba, ale přiznám se, že po několika ochutnávkách už jsem ji vnímal asi stejně intenzivně jako jízdní řád tramvají.
Ale pojďme k tomu hlavnímu.
Jedním z prvních zastavení byl pivovar Haksna a jejich Our Lager. Poctivý ležák, který neurazil ani nenadchl. Takový ten typ piva, který si dáte a za deset minut si nejste úplně jistí, jestli jste ho skutečně pili.
Mnohem víc mě lákal SQBRU. Pražský pivovar, který se člověku nepřiplete do cesty úplně každý den. Nejsem si jistý, jestli je létající pivovar, tak nebudu dělat chytrého, ale rozhodně patřil mezi podniky, které jsem si chtěl odškrtnout ze svého seznamu.
Na jejich NEIPA Schwapp! jsem nakonec nenašel dost odvahy. Ne že bych se bál, ale po zkušenostech vím, že některé NEIPY chutnají jako tropický ráj a jiné jako kdyby někdo vyždímal celý skleník do půllitru. Zvolil jsem tedy bezpečnější variantu, Amber Lager Maazopoost.
Jantarový ležák nezklamal. Lehce sladší, dobře pitelný a přesně takový, jak člověk od tohoto stylu očekává. Nebylo to pivo, kvůli kterému bych přepisoval dějiny pivovarnictví, ale vypilo se velmi ochotně.
Další povinnou zastávkou byl Potmehúd. Tady jsem sáhl po SMaSH the Trident, což je American Pale Ale s příjemnou hořkostí. Musím říct, že mi sedlo o něco víc než pivo od SQBRU. Jenže je fér dodat, že srovnávat APA a jantarový ležák je asi jako hodnotit závodní kolo a sekačku na trávu. Obojí má kola, ale tím podobnost končí.
Velkým překvapením pro mě byly také polské pivovary. Zatím s nimi nemám moc zkušeností, a tak jsem si řekl, že je čas to napravit. Jeden z naší party si dal pivo od pivovaru Zuka a já vyrazil k pivovaru Łażany.
Výsledek? Moje volba dopadla o něco lépe. Pořád to nebyl zážitek, kvůli kterému bych okamžitě kupoval jízdenku do Polska, ale aspoň jsem si rozšířil obzory. A to je přesně důvod, proč mám podobné akce rád.
Samozřejmě nezůstalo jen u těchto piv. Ochutnal jsem pivo s mandlovým nádechem, několik kyseláčů, styl Gose a další kousky, u kterých jsem si po chvíli přestal zapisovat názvy a soustředil se hlavně na to, aby obsah sklenice nezůstal osamocený.
Výběr byl skvělý a člověk mohl během jednoho odpoledne procestovat půlku pivní Evropy bez nutnosti hledat pas.
Konec večera byl už tradičně náročnější. Řekněme, že degustace byla vedena velmi svědomitě a zodpovědně. Přesně tak zodpovědně, jak to na pivním festivalu bývá.
Pokud jste letos nebyli, příště určitě dorazte. Když nic jiného, minimálně si odnesete pár nových pivních zážitků a možná i mlhavé vzpomínky na to, jak vlastně vypadal návrat domů.
