Jak už jsem říkal, cestou za jakýmkoliv cílem se snažím vždy zastavit v nějakém pivovaru. Člověk si rozšíří pivní obzory, případně aspoň sbírku zážitků. Tentokrát padla volba na Pivovar Jihlava. Ano, překvapivě v Jihlavě.
Méně překvapivé bylo zjištění, že o víkendu je zavřeno. Taková ta víkendová klasika. Každý má nárok na volno, jasně. Jenže žízeň si kalendář nekontroluje a rozhodně nečeká do pondělí.
Hned vedle byla hospoda, která působila docela pivovarsky. Říkám si fajn, aspoň něco. Vlezu dovnitř a zkouším klasiku: jestli by mi prodali nějaké pivo s sebou. Odpověď byla stručná a studená jak špatně natočený ležák. Prý si to majitel nepřeje. Upřímně, tohle úplně nechápu. Zákazník přijde, vybere si pár vzorků, zaplatí a zase zmizí. Rychlá akce, rychlé peníze, rychlá radost. Ideální obchodní model… minimálně z mého žíznivého pohledu.
No nic. Tak jsme nakonec vyrazili hledat nejbližší večerku, kde by se dalo koupit něco z produkce Ježek. Mise byla úspěšná, lahváč uloven. Ale ten pocit vítězství byl takový… rozpačitý. Něco jako když vyhrajete v tombole utěrku.
Skutečné uklidnění přišlo až v cílové stanici. Otevřel jsem pivo, ozvalo se známé syknutí a svět se zase vrátil do rovnováhy. Někdy stačí opravdu málo. Třeba jeden Ježek. 🍺
Nakonec ulovený Ježek. Mise pivní stabilizace splněna.