Šrapnellův pivní blog
První zastávka v Benešově: Pivovar Ferdinand a poctivá dvanáctka na zahřátí
Jestli čtete tento blog pravidelně, určitě si vzpomenete na vlakovou ochutnávku, kde jsme testovali polské pivo Edelmeister, následně Dubeczech a nakonec i vzorky z pivovaru VIK. To byl ale jen začátek. Bylo potřeba se pořádně naladit na další ochutnávkovou etapu.Oslavenec měl být překvapen, takže až na nádraží zjistil, do jakého města vlastně jedeme. Jediné, co věděl jistě, bylo, že o tekutiny bude postaráno.
Dorazili jsme do Benešova, prošli městem a samozřejmě jsme nemohli minout budovu Pivovaru Ferdinand. Opravený areál působí hrdě a je vidět, že si tu svou historii hlídají. Bohužel bylo zavřeno. Sobota. Chápu. Taky bych chtěl mít někdy volno.
Naštěstí jsem věděl, že asi o 200 metrů dál je pivovarská hospoda. Takže zklamání jsem zarazil hned v zárodku a výpravu navedl správným směrem.
Na čepu byla jen desítka a dvanáctka. Žádný experiment, žádná IPA, žádný kyseláč. Prostě klasika. Začali jsme dvanáctkou, ale napětí se ještě vystupňovalo, protože bylo potřeba narazit nový sud. Čekání na pivo má své kouzlo, když víte, že přijde čerstvé.
Když už jsme byli v degustační náladě, dali jsme si i desítku. A znovu se šlo narážet. Tentokrát už jsme to brali jako součást programu.
Příjemným překvapením bylo setkání s bývalým kolegou, který tam byl na rodinné návštěvě. Benešov najednou dostal osobnější rozměr. Cestou na nádraží jsme si ještě vyslechli pár historek o tom, jak se město změnilo od dob, kdy tu vyrůstal.
Zajímavost, kterou jsem se dozvěděl, je, že Pivovar Ferdinand má vlastní sladovnu. A to už je jiná liga. Vlastní slad znamená větší kontrolu nad chutí i kvalitou. Respekt.
Pokud máte cestu kolem Benešova, zastavte se. Minimálně na jedno. A když už nic jiného, tak se projděte kolem areálu. Působí to tam poctivě.
My jsme se pak ocitli zpět na nádraží. Ale domů se ještě nejelo. Program teprve začínal.
